Začali letní prázdniny a Lexi našla v knihovně knihu plnou rekordů. Začetla se na stránce o pánovi z Ameriky, který vydržel v posteli neuvěřitelných padesát let. Nejvíce jí zaujala odměna, za získání ceny. V přepočtu přes milion korun! Ještě neuvěřitelnější je ale její nápad.

Ahoj všichni.

Děkuji, že čtete mé články, moc si vážím těch pár pravidelných čtenářů (přeci lepší málo, než nic, no ne :-) ). Díky také za komentáře.
Ale mám krizi.

Lucka vběhla do pokoje, kde Lexi vyspávala svoji noční brigádu. Brigády, ať už šlo o práci ve dne nebo v noci, teta podporovala. Tvrdila, že se tak líp připraví na život venku. Sice si Lexi musela počkat až do patnácti, ale za ten rok už vyzkoušela kdejakou práci, kterou si dovolili svěřit holce z děcáku. Šlo především o práci ve skladu, jako byla právě tato, nebo o práci kolem zvířat. To Lexi nevadilo vůbec. Zvířata milovala. Jednou dokonce pracovala v sadu, kde sbírala ovoce. To moc nevyšlo, protože sletěla ze stromu a neobešla se bez sádry na noze. Takže místo týdne, tam byla půl dne. Lexi milovala noční práce, protože se pak mohla vyvalovat zbytek dne v posteli. Lucku dvakrát netankovalo, jestli její sestra spí a rovnou zpustila. "Tak si to představ, budeme se fotit." Lexi mrkla na sestru. "No a? Vždyť to bývá v poho. Když pominu ty společné fotky. Ale pak, až se fotíme samy spolu, je sranda." Lucka začne mávat rukama. "O to nejde, ale tety chtějí, abychom byli všichni v uniformách. A v sukních. Teda kluci ne, ale my holky." Lexi vyskočí z postele, jakoby ji tam něco píchlo. "Cože?!"

Lexi vběhne celá udýchaná do bytu. Jiří, který právě poobědval, na ni mrkne. "Kde jsi celou..." nestačí ani dokončit větu a Lexi už na něj chrlí nejnovější novinky. "Tak si představ, za

Tak je tady ten nový slibovaný "sitťák". Jak už jsem říkala, je o trochu mladší Lexi, ještě, když bydlela v DD. Nebude tady tak pravidelně, jako Spolubydlící, ale doufám, že se vám bude líbít při nejmenším stejně :-)  Komentáře, jako vždy, vítané.

Lexi měla už dávno přijít domů. Jiří dělal rizoto a to ona nikdy nepropásne. Začínal si o ni dělat starosti. Tohle se jí nepodobá. Když se otevřeli dveře, Jiří na nic nečekal a zpustil. "No konečně.

Jiří otevře dveře do Lexiného pokoje a bez rozmyšlení vejde dovnitř. Ne. On tam přímo vletí. Lexi leží na posteli a čte si. Jen na něho mrkne. "Porušuješ pravidla." Řekne nezaujatě. Jiří po

Nemůžu se zbavit dojmu, ale přijde mi, že Lexi máte opravdu rádi. A tak se tady co nevidět objeví nový "siťák".

Jiří si už od rána pobrukuje. Lexi nemůže věřit svým uším ani očím. Na jeho standart je nějak moc živý. Ještě není ani oběd a už to nevydrží. "Můžu vědět, proč se dneska pořád tak uculuješ, pobrukuješ

"Co kdybych si pořídila piano?" přemýšlí Lexi nahlas. Leží na gauči, nohy přehozené přes opěradlo, hlavu skoro na zemi. Jiří se při těch slovech málem řízne, když krájí rajčata do svého salátu. "Kruci! Málem jsem to mohl mít i s krví." Lexi se posadí, jako slušný člověk. "No a? Pořád by to bylo bio. Když už jsme u toho, nechápu, jak vůbec něco může být bio.

Lexi si přivstala, aby si užila den bez Jiřího. Ten už od samého rána běhal po schůzkách a naháněl své nové potenciální klienty. Kolikrát ji už napadlo, co to vlastně dělá, v čem že to podniká. Ale raději se ptát nebude. Ještě by ji chtěl něco ukazovat. Ranní hygienu stihne ve svém rekordním čase a už pádí pro CD Zdivočelých sviní. Je doma sama, takže si může svou oblíbenou punkovou skupinu pustit na plné pedále hezky z obýváku. Strčí CD do Jiřího hifiny a pustí zvuk na 100%. Typický punkový hukot se začne řinout z bytu do celého paneláku a Lexi vprostřed těchto libých tónů paří, jak nejlíp dovede. Když dělá otočku kolem své osy, z ničeho nic vyjekne, že s trochou nadsázky překřičí ten randál. Před ní stojí Jiří, v pyžamu, bez barvy.

Lexi otevře dveře do bytu a zmizí. Jiří, sedící na gauči přestane číst noviny, zadívá se tím směrem a čeká, co se bude dít. Netuší nic dobrého. Za chvilku se Lexi objeví i s krabicí větší, než je ona. Dotasí ji doprostřed obýváku a opatrně ji položí na zem. To Jiřího překvapí. "Co se děje, že se k věcem chováš šetrně?" zeptá se posměšně. Lexi bez řečí otočí a jde zabouchnout dveře, až Jiří poskočí. "Není to moje. Musím se k tomu chovat šetrně." Vysvětluje. Jiří odloží noviny a sleduje, jak Lexi neohrabaně rozbaluje krabici.

Jiří běhá už od rána po bytě a hledá mobil. Podíval se už úplně všude, kromě pokoje Lexi. Tam samozřejmě nesmí. Když se večer Lexi vrátila, hned na ni vybafl. "Kde jsi celý den? Potřebuji tvé svolení vstoupit do tvého pokoje." Lexi zůstane stát, jako opařená. "Jo, jasně, tak běž. A co vlastně hledáš?" Jiří letí do jejího pokoje a volá za sebou. "Mobil!" Lexi se zasměje a z kapsy si vytahuje jeho mobil. "Ten hledat nemusíš." Jiří se otočí a už je u ní. "Žádné půjčovaní věcí." Hláskuje jí důrazně. "Ale no tak. Vždyť se celý týden povaloval na stole v kuchyni.