Marod

Lexi si přivstala, aby si užila den bez Jiřího. Ten už od samého rána běhal po schůzkách a naháněl své nové potenciální klienty. Kolikrát ji už napadlo, co to vlastně dělá, v čem že to podniká. Ale raději se ptát nebude. Ještě by ji chtěl něco ukazovat. Ranní hygienu stihne ve svém rekordním čase a už pádí pro CD Zdivočelých sviní. Je doma sama, takže si může svou oblíbenou punkovou skupinu pustit na plné pedále hezky z obýváku. Strčí CD do Jiřího hifiny a pustí zvuk na 100%. Typický punkový hukot se začne řinout z bytu do celého paneláku a Lexi vprostřed těchto libých tónů paří, jak nejlíp dovede. Když dělá otočku kolem své osy, z ničeho nic vyjekne, že s trochou nadsázky překřičí ten randál. Před ní stojí Jiří, v pyžamu, bez barvy. Lexi se ještě nevzpamatuje z toho šoku a už slyší ticho. "Co tady děláš?" vysouká ze sebe Jiří. Lexi zvedne obočí. "Přesně na to se můžu zeptat já tebe. Máš být přeci pryč." Říká zoufale. Moc dobře ví, že sranda právě skončila. Zároveň si ale všimne, že Jiří není ve své obvyklé kondici. Ne, že by nějakou měl, ale dnes je to horší. Kývne na jeho pyžamo. Bledě modré se žlutými hvězdičkami. Takové měla naposledy, když jí bylo asi tak pět.  "Co to je, vole?" ptá se pobaveně. Jiří jen mávne rukou a jde zpátky do svého pokoje. Lexi ho doběhne. "Chlape, ty jsi snad nemocný." Jiří se na ni podívá ironickým pohledem. "Myslíš?" Lexi jen vážně kývne hlavou. "Ale neboj. Postarám se o tebe. První tě zavedu do postele a pak ti uvařím teplý čaj. To teď potřebuješ. A neboj, svině pouštět nebudu." Uklidňuje ho ještě. Jiří se zastaví. "Ty se chceš starat o mě?" žasne. "No jo, jasně. Neboj, přes měsíc jsem chodila na brigádu do domova důchodců. Zvládnu se o tebe postarat." Jiří nemá ani sílu se urazit.

Lexi nakoukne do pokoje Jiřího. "Tak jak to vypadá? Čaj už vypils?" Jiří neodpovídá. Lexi bez váhání vstoupí do pokoje a už Jiřího kárá. "Ten čaj se musí vypít teplý a ne ho nechat půl dne chladnout."
"Víš o tom, že jsi právě porušila jedno z pravidel?" Vysouká ze sebe sípavým hlasem Jiří. Lexi protočí panenky. "Není poprvé, co jsem porušila nějaké pravidlo.

Když nad tím přemýšlím, tak už jsem porušila všechny." To Jiřímu zrovna nepomohlo, ale Lexi si toho nevšímá. "Teď se přesuň do kuchyně. Máš tam dobrou kuřecí polévku. Ta tě postaví na nohy. A než ji sníš, udělám ti nový čaj. Ani ses ho nedotkl." Kárá ho Lexi při jeho snaze vstát z postele. "Cítím tam rum." Vysvětluje Jiří. Lexi na něj nechápavě čučí. "Nepiju alkohol, Lexi. Ani v čaji ne." Lexi si zaculí.
Mezitím, co Jiří srká polévku, která mu kupodivu opravdu chutná. Přemýšlí Lexi nad tím, jak do něj dostat ten čaj. Je to jeden z nejlepších léků na nachlazení. Tedy s kombinací s nějakým lékem. Vypotí vás to, prospíte se a na druhý den jste jako rybička. "Na, vezmi si prášek. Proti horečce a tak." Jiří se pochybovačně podívá na kouřící se hrnek. "Klid. Je to ovocný čaj s aroma rumu. Vidíš?" a ukazuje mu krabičku od čaje. Jiří potěšen tolerancí a pochopením Lexi, s chutí vypije čaj až do dna.

Druhý den se Jiří cítí opravdu líp. Vyjde ze svého pokoje tanečním krokem a pozdraví jak Lexi, tak její novou kamarádku. Až pak se zarazí. "Kdo to je?" ptá se s úsměvem. "To je Sara. Naše sousedka. Doufám, že ti nevadí, že jsem ji sem pozvala. Ale podle toho, co jsi říkal včera, ti to asi vadit nebude." Jiří zvážní. "Co jsem včera říkal? Já něco říkal? Kdy jsem co říkal?" Lexi nahodí svůj chápající pohled. "No jo, ty asi vážně nepiješ, že? Včera to nebyl ochucený čaj, ale opravdový rum. No a s tím práškem tě to mírně položilo a začal jsi blábolit různé zajímavé věci. Na druhou stranu, už je ti očividně líp." Jiří zbledne a tak Lexi rychle pokračuje. "Ale neboj, nikomu nic neřekneme." Jiří už je skoro průhledný. "Vy?" ukazuje na Lexi a na Saru a zpátky na Lexi. Ta jenom horlivě pokyvuje hlavou. "Jak jsem řekla, tvá tajemství jsou u nás v bezpečí." Jiří se ztěžka posadí na křeslo stojící vedle gauče. "To jsem vám říkal i tu příhodu s Luckym?" říká přiškrceně a smutně zároveň. "Jo. Smutný příběh. I když popravdě moc jsme ti nerozuměli, jak se ti motal jazyk." Říká Lexi soucitně a zároveň stylem ‚nepotřebujeme to slyšet znovu‘. Jiří se zhluboka nadechne a zpustí. "Bylo to koťátko. Můj malý kocourek." Lexi ho konejšivě pohladí po ruce. "Jo, jo. My víme."
"A jak rostl, tak měl tolik štěstí. Když spadl ze stromu, když utíkal mezi auty... A pak vyrostl. A já ho srazil mým autíčkem na dálkové ovládání. Víte, sice to přežil, ale pak už nikdy neměl takové štěstí." Dokončil ztěžka svůj příběh Jiří. Lexi se Sarou chápavě pokyvovaly hlavami. Jiří se postavil a než zmizel zpátky ve svém pokoji, dodal. "A proto nepiju alkohol. Vždycky říkám tento příběh, který málokdo pochopí."
Lexi se Sarou se podívají na sebe. "Nemůžu si pomoct, ale prostě nechápu, kde je ta pointa. Proč už jako neměla ta kočka štěstí?" ptá se Sara. Lexi pokrčí rameny. "Netuším. Ale byla sranda ho sledovat." Obě se začnou smát. "A řekneš mu někdy, jak to s tím čajem bylo doopravdy?" ptá se Sara.
"Blázníš? Dokud si bude myslet, že byl na mol a řekl něco, co neměl, můžu toho využívat." Odpoví se škodolibým smíchem Lexi.