Rekordman

Začali letní prázdniny a Lexi našla v knihovně knihu plnou rekordů. Začetla se na stránce o pánovi z Ameriky, který vydržel v posteli neuvěřitelných padesát let. Nejvíce jí zaujala odměna, za získání ceny. V přepočtu přes milion korun! Ještě neuvěřitelnější je ale její nápad.
"Ode dneška nevylezu z postele." Poučila Lucku hned druhý den ráno o svém plánu. Lucka na ni zůstala zírat s otevřenou pusou. Lexi jí na vysvětlenou povykládala, co se dočetla. Lucka na ni hodila šibalský pohled, který hned vzápětí vystřídalo naprosté zoufalství. "Ale to abych se o tebe kompletně postarala." Zoufala si. Lexi kroutí hlavou. "Neboj. Nemusíš mě umývat a tak. Stačí, když nebudu o hladu. A sem tam za mě vyneseš hrnec plný... no, vždyť víš čeho." Lucka nakrčila nos. "To se jako nebudeš koupat? Víš, jak budeš smrdět? A jak to uděláš, až ti bude osmnáct?" Lexi zapřemýšlela. "Přijedou stěhováci a vynesou mě i stou postelí. A ano ségra. Nebudu se koupat. Ale za ty prachy to stojí, ne?"

"Alexandro, a honem, ať už jsi z té postele pryč!" nevydržela teta Lexinu týdenní snahu o rekord. "Ale teto. Vždyť tady jde o hodně. Pořád říkáš, že u ničeho nevydržím dlouho, tak mě nech dokázat ti, že to tak není." Teta nepolevila svůj přísný pohled. "Válet se v posteli není bůhví jaká práce."
"Hah! Tak to by ses divila. Už začínám mít otlačenou pr... zadek."
"To mi tak ještě chybělo." Brblá teta na celý domov. "Ještě si přivolej otlačeniny a já ti je pak budu muset převazovat." Lexi se na ni podívá chápavým pohledem. "No jo, já vím. Ale uznej, za ty peníze, to přeci stojí za to. Všechnu tvoji snahu ti potom proplatím, neboj." Uklidňuje ji. Teta se nedobrovolně zasměje. "A kde bereš jistotu, že tady za padesát let, ještě budu, co?" Jo, to Lexi nedošlo. "No, ale na druhou stranu, teto, mě nebudeš muset nic dávat, až odejdu, protože si na to vydělám."
"Než si nato vyděláš, milá zlatá, bude z tebe babka. A do té doby chceš umřít hlady a platit nájem jak?" Lexi už nebavilo se s někým dohadovat. Prostě to vydrží a basta.

"Teto, už mi to leze na nervy." Ztěžuje si Lucka. "Ségra se úplně zbláznila." Zoufá si. "Už to trvá skoro měsíc. Představ si, že se celou dobu ani jednou nemyla. Myslím, že ztloustla. A zlenivěla. A..." teta ji přeruší. "Víš co, Luci, mám nápad. Prostě jí přestaň nosit jídlo, vykašli se na ni. Jestli chceš, máme zrovna jeden pokoj volný. Než to tvoji sestru přejde, můžeš se přestěhovat tam." To se Lucce zamlouvalo. Netrvalo to ani pět minut, a Lexi na pokoji osaměla.

Vydržela další dva dny nejíst, pití měla nakoupené a samozřejmě u postele.
Mezitím už na Lexi kuli pikle snad všichni z domova. Jednoho napadlo uvařit její oblíbené jídlo, druhý navrhl výlet do ZOO, třetí měl nápad básnit o novém klukovi, který bydlí o patro níž. Nic nepomáhalo. Lucka dokonce šla do útulku, kde Lexi pomáhala, jako dobrovolník. Myslela, že když půjde o její oblíbené psi, nenechá si nic ujít. Mýlila se. Lexi byla v posteli už přes měsíc a měla pořádnou výdrž. Teta se na to nemohla dívat a začala jí nosit oběd. Byl to sice jenom oběd, ale na druhou stranu, kdyby měla Lexi zájem, mohla kdykoliv přijít na snídani, večeří, nebo svačiny.

Lexi si v posteli právě prohlídala svoji další modřinu z ležení, když v tom vletěla do pokoje Lucka. "Teda ale máš tady smrad, Alexo." Začala místo pozdravu. Pak pokračovala. "Normálně, máme tady psa. Teda štěně. No spíš to už není štěně, ale úplně dospělý taky ještě není." Začala na ni chrlit popis psíka, který se objevil u domova. Lexi zpozorněla. Hned se ale vzpamatovala a nahodila její lhostejný pohled. "No a? Tak je tu pes. Rekord je důležitější." Odbila svoji sestru. Lucka chtěla něco navrhnout, ale pak si to rozmyslela. Místo toho se zeptala. "Jak ty vlastně děláš, no vždyť víš. Jak chodíš na záchod? Vždyť ti už dávno musel prasknout močák, střeva, všechno." Lexi pokrčila rameny. Za pár dní se ona potřeba vypaří a tak můžu používat pořád stejný hrnec. Mám jich teda víc, aby byl vždycky jeden, dva volné."  Lucka zvedla obočí. "Neboj." dodává Lexi rychle. "Se zdravím se nezahrávám." Lucka jen zavrtěla hlavou. "Začíná ti opravdu šibat Lexi. Vykašli se na ten rekord nebo promarníš poslední léto, které tady jsi."

Večer se Lucka zašla podívat za sestrou. Chtěla jí oznámit, že pejsek je už u svého páníčka a také jí ukázat pár fotek a video, které s ním pořídila. Otevřela dveře. "Jdu ti ukázat toho..." věta jí zůstala v krku. V posteli nikdo. V tom Lexi vyšla potichu, jako myška z koupelny. "Ha!" vykřikla Lucka. "Tak pak že odpařování! Vždyť ty normálně podvádíš!" rozkřikla se na ni. Lexi chtěla skočit do postele dřív, než na ně její sestra upoutá pozornost ostatních. Lucka jí ale skočila do cesty a do postele ji nepustila. Za chvilku už se v pokoji objevilo víc než dost svědků na to, aby měla Lexi po rekordu.
Po večeři, kterou po dlouhé době strávila v jídelně, si ji teta zavolala k sobě. "Tak jak je, Lexi? Konečně ses okoupala a převlíkla. Musí ti být dobře." Lexi pokrčila rameny. "Jo je to lepší." Teta se usmála. "Jsem ráda, že jsi konečně přišla k rozumu. Muselo ti být smutno bez Lucky." Lexi přikývla. "Ale raději by se neměla stěhovat zpátky." Teta se nechápavě zamračila. "Totiž, od zítra začnu počítat dny od začátku."

Za tip na tento díl děkuji sarah.pise.cz :-)