Lexi uklízí

Jiří otevře dveře do Lexiného pokoje a bez rozmyšlení vejde dovnitř. Ne. On tam přímo vletí. Lexi leží na posteli a čte si. Jen na něho mrkne. "Porušuješ pravidla." Řekne nezaujatě. Jiří po ní hodí mikinu, kterou nechala v obýváku na gauči. "Alexandro, tohle musí přestat. Když máš nepořádek ve svém pokoji, fajn. Ale společné prostory by mohli být uklizené." Začne jí vyčítat. Lexi odloží knížku. "Jirko, je to jenom mikina. Kterou stejně nosím pokaždé, když v obýváku větráš. Na gauči byla po ruce." Vysvětluje. Ale Jiří už toho má dost. Upřeně se na ni dívá a doufá, že projeví alespoň falešnou lítost. "Jejda, Jiří!" spustí místo toho. "Musíš být pořád tak upjatý? Vždyť uklízím tam, kde mám. Nedělá mě až takový problém uklidit, když už musím. Zato ty nejsi schopný udělat nepořádek. To není normální být tak přehnaně čistotný. Měl by ses jít léčit. Se vsadím, že si sterilizuješ i kartáček na zuby po každém použití. Jsi horší jak ten... ten... Moonk." To Jiřího naštve. Nikdo mu nebude tvrdit, že je zralý na Kroměříž. Vezme první věc, kterou uvidí ležet na nedalekém stolku a praští s ní o zem. "Vidíš, umím být jako ty." Lexi se zasměje. "To neplatí. Je to v mém pokoji, tady se to ztratí. Navíc je to jenom jedna věc. A v afektu. Normálně bys nevydržel být jako já ani půl dne." Říká přehnaně hnusně. Svůj tón hlasu si uvědomí pozdě. Začne se omlouvat. "No jo. Promiň. Už tam tu mikinu nenechám." Chtěla ještě něco dodat, ale Jiří jí skočil do řeči. "Já jsem schopný vydržet i týden být jako ty. Ale ty tady máš problém s uklízením."

Po obědě Jiří vstává a nese svůj použitý talíř s příborem do dřezu. Lexi ho zarazí. "E-E. Nech to na stole. Copak jsi viděl, že bych někdy uklízela ze stolu? To je tvoje práce." Poučuje ho. Jiří se zhluboka nadechne a vše položí zpátky na stůl. Lexi se usměje. Teď může vstát a jít umýt nádobí. Když sbírá věci ze stolu, kárá Jiřího. "To si to po sobě nemůžeš alespoň odnést do dřezu?" Jiří se na ni nechápavě podívá. "Chtěl sis vyměnit role, tak ať je to se vším všudy. Už mě nebaví, jak mě za každou pitomost sekýruješ, takže si zrovna tuhle část budu náramně užívat. Jestli teda vydržíš dělat to, co já." Jiří se zazubí po vzoru Lexi. "Takže dělat.. ehm.. nic?" Lexi kývne souhlasně hlavou.
Po obědě se jde Lexi podívat k Jiřímu do pokoje.

Když otevře dveře, nemůže se přestat divit. "To co má znamenat? Co ty poskládané věci na skříňce?" začne Jiřího kárat. Přejde ke skříni a otevře ji. "Jiří, Jiří. Ty se snad nikdy nenaučíš neuklízet. Vždyť je to jak na vojně poskládané všechno do komínků podle druhu oblečení. To vyhážeš a znovu nahážeš dovnitř. A když říkám nahážeš, tak tím myslím nahážeš a ne poskládáš." Otočí se a odchází z pokoje. Za pět minut jde Jiří na návštěvu k Lexi. Otevře dveře a má dojem, že omdlí. "To je poprvé, co vidím desku stolu. Ty máš ustlané?" žasne. Jde ke skříni, stejně, jako před tím Lexi a doufá, že alespoň tam má věci naházené. Otevře ji a musí se posadit na postel. "Ty si umíš i poskládat věci? Kdy jsi to vlastně stihla?" Lexi pokrčí rameny. "Něco před obědem, něco po něm." Vítězně se podívá na Jiřího. "Možná, když už měníme naše zvyky, by jsme si měli vyměnit úplně všechny zvyky." Nechá ho pár vteřin, ať do sebe vstřebá, co mu právě řekla. Pak na něj vyhrkne. "Dej své nejoblíbenější CD s těmi fidli-blbostmi." S těmi slovy mu předává své CD Zdivočelých sviní. Jiří s předstíraným nadšením bere její cédéčko.

Uběhlo pár dní a všechno se přeměnilo. Jiří nechává své věci všude po bytě, v koupelně nechává zbytky pasty v umývadle. Lexi si své věci skládá hezky do komínků do skříně, umývá za Jiřího nádobí a celou tu dobu ho sekýruje za každou maličkost. Jednou mu takhle jde také vynadat, že nesklopil prkýnko na WC. Otevře dveře do jeho pokoje a zůstane stát s pusou do kořán. Když se vzpamatuje, Jiří ještě stále drží v ruce své čerstvě oprané triko, napůl složené. "Ha! Nevydržels! Proč to jako skládáš? Máš to hodit do skříně, jako zbytek hader." S těmi slovy se s rychlostí blesku přesouvá ke skříni, aby mu ukázala, že se opranými věcmi hází stejně dobře, jako s těmi špinavými. Jaké to ale překvapení, když tu skříň otevře. "To jako vážně? To to neumíš zmuchlat a hodit tam? Jak dlouho už si to tam zase skládáš, jako na závodech, co?"
"Ode dneška. Už toho mám plné zuby. V tom bordelu se nedá ani spát, natož žít." Lexi na něj hodí pochybovačný pohled. "Tohle není záležitost dneška. Vstával jsi před pár hodinami. Než bys všechno poskládal, zabralo by ti to alespoň půl dne." Vyčítá mu, jako malému klukovi. "Vidíš, vidíš. Jsem ti říkala, že se nezvládneš nehlídat. Dělání nepořádku ti jde o dost hůř, než mě uklízení." Dodává zklamaně a odchází. Ve dveřích se ještě otočí. "Mimochodem, neshodils prkýnko na záchodě."
Když Jiří večer vrací Lexino CD a zároveň si jde pro své, má pocit, že zažívá dej-vu. "Lexi, je to půl dne a ty už tady máš zase svinčík. Myslel jsem, že ti uklízení nedělá problémy." Říká napůl posměšně. Lexi, která právě večeří čokoládu jen pokrčí rameny. "Taky že nedělá. Ale proč si uklízet, když vím, kde se co nachází. Mé heslo zní ‚uklízení je důležité, jen pokud nemůžeš něco najít‘. Do té doby je to zbytečný."