Psany--sitcom | Pěvecká soutěž

Lexi otevře dveře do bytu a zmizí. Jiří, sedící na gauči přestane číst noviny, zadívá se tím směrem a čeká, co se bude dít. Netuší nic dobrého. Za chvilku se Lexi objeví i s krabicí větší, než je ona. Dotasí ji doprostřed obýváku a opatrně ji položí na zem. To Jiřího překvapí. "Co se děje, že se k věcem chováš šetrně?" zeptá se posměšně. Lexi bez řečí otočí a jde zabouchnout dveře, až Jiří poskočí. "Není to moje. Musím se k tomu chovat šetrně." Vysvětluje. Jiří odloží noviny a sleduje, jak Lexi neohrabaně rozbaluje krabici. "A co ten můj mobil? K tomu ses zrovna šetrně nechovala." Lexi protočí panenky. "Z toho jsem se ponaučila. Tohle slepovat rozhodně nebudu, neboj."
"A co to vlastně máš? Vysavač? Neškodilo by, kdybys tady čas od času vysála." Lexi se znuděně podívá na Jiřího. "Nebo alespoň ve svém pokoji bys mohla." Lexi nekomentuje jeho snahu zmírnit svou pořádkumilovnou povahu a dál plápolí s krabicí. Konečně se jí ji podařilo rozbalit. Vytahuje z ní plno káblů, mikrofon a nakonec tu nejdůležitější část celého karaoke. Jiří tuší neklidnou sobotu. "Co s tím hodláš dělat? A proč v obýváku?"
"V pokoji nemám televizi. Potřebuji vidět ty slova, víš? Proto se tomu říká karaoke."
"Karaoke?" zděsí se Jiří. Jednou uslyšel Lexi zpívat ve sprše a rozhodně to nebylo blaho pro jeho uši. Možná by si měl zajít koupit špunty do uší. Nebo, nemá tady Lexi ještě trochu toho sekunďáku?
Jiří pobaveně sleduje, jak se Lexi snaží zapojit všechny káble na své místo. Zrovinka, když doufá, že z toho jejího zpěvu nic nebude, Lexi vykřikne radostí. "Ano! Podařilo se." Jiří pomalu upadá do mdlob.

"...maybe you can remember yourself ..." snaží se Lexi chytit alespoň jeden správný tón. Jiří už půl dne chodí se špunty v uších, ale Lexin zpěv hned tak něco neutlumí. "...We're only deceiving..." Jiří se snaží myslet na to, jak je někde v hlubokém lese, ale když slyší to, co slyší, nejspíš je někde na blízku Tarzan. Přejde k ledničce a opravdu se velice ovládá, aby po své spolubydlící nemrštil prkénko, které míjí. Vytahuje z ledničky pár ingrediencí a natahuje se pro hrnec. "...Don't cry to me..." Jiří přechází k televizi a jedním rázným pohybem ji vypíná. "Nemůžeš alespoň přes čas oběda přestat zpívat?" Lexi odkládá mikrofon. "Alespoň mohls vydržet, až dozpívám. S tímhle chci vyhrát."
"Vyhrát?! Ty chceš vyhrát ve zpěvu? Vážně myslíš, že s těmi tvými Zdivočelými sviněmi ve tvém podání někoho ohromíš?" Lexi vypadala pobaveně. "Ta za prvé, je to soutěž v nejhorším zpěvu, takže to mám v kapse. A za druhé to nejsou Zdivočelé svině." Jiří se zhluboka nadechne, aby zahnal otázku týkající se názvu skupiny. Ani neví, jestli vůbec stojí o to, znát ji. "A mohla bys sis prosím alespoň na hodinu dát pauzu?" Lexi nedobrovolně souhlasí. "Fajn. Stejně mám hlad. Co děláš?"
"Pro tebe nic."
"Dala bych si pizzu."
"Co ti brání?"
"Nemám love. Ale až vyhraju tu soutěž, budu mít dost na pizzu i na nájem. Odměna je 10 000. Věřil bys tomu?"
"A co já s tím?"
"Mohl bys mě založit. Zatím."
"Zapomeň" Lexi se na něj šibalsky podívá. "Já myslela, že chceš mít klid." Když viděla jeho výraz v obličeji, rychle pokračovala. "Nechci tě nijak vydírat, ale přece s prázdným žaludkem nezapívá dobře vůbec nikdo. No, a jestli se nebudu zdržovat s pizzou, tak mi nic nebrání v tom dál zpívat. A jak jsem řekla, myslela jsem, že chceš mít chvilku klid." Hodí na něj nevinný pohled. Za chvilku už Lexi obědvá svoji oblíbenou pizzu.

Navečer už Jiří nevnímal její falešné zpívání, ale rozčilovala ho její angličtina. Přemýšlí, jestli je horší ve zpěvu nebo v angličtině. "Lexi, nemohla bys zpívat české písničky, když už chceš vermomoci zpívat?" Lexi se na něj nechápavě podívala. "Tvá angličtina není, Bůh ví jak dobrá. V čem ty vlastně vynikáš?" Lexi pokrčí rameny. "Umím to se zvířaty. Ale co nadělám, když ty zvířata nemusíš."
"To ti brání v tom, abys dělala u zvířat?"
"Jasně, že jo. Čas od času bych si sem nějaké potřebovala vzít a to přeci nejde. Snažím se dodržovat pravidla, jak nejlíp umím. I když to znamená, že nemám stálou práci."
"A když ti dovolím vzít si sem čas od času nějakou tu potvoru, přestaneš s těmito blbostmi?"
"To beru. Jen co vyhraju tuto soutěž, tak začnu normálně dělat. Žádné brigády, ale pořádná práce."

Na druhý den ráno si Lexi zkouší ještě svoji písničku, se kterou hodlá vyhrát. "...You only want it cause it's over..." Jiří doufá, že co nevidět vypadne. Sedí v kuchyni na židli, hrnek s kafé v ruce a upřeně, až hypnoticky hledí na Lexi doufajíc, že uspíší konec svého trápení. "...I've made up your mind." Jiří vyskočí ze židle. "Konečně! Konečně konec! A teď honem na soutěž, ať nepřijdeš pozdě." A už už vytláčí Lexi ze dveří.
Večer, když Lexi přichází k bytu, slyší něčí hlasy. Potichu otevírá dveře. "...How could I - you were never mine..." Lexi zůstane stát s otevřenou pusou. Jiří a tento styl? Kam se poděla jeho Vltava? Když ji Jiří spatří, okamžitě zmlkne a rychle vypíná televizi. "Už jsi tady? Tak brzo?" Neví, co s rukama a tak je vrazí za záda, dělá, že nic. Lexi se jen uculuje. "Jo už jsem tady." Jiří se usměje. "Tak, jak? Nezapomněla jsi doufám, na naši dohodu?" Lexi se uraženě podívá. "Jasně, že nezapomněla. Jakmile vyhraju, najdu si pořádnou práci a nechám těchto blbin." Jiří pokyvuje hlavou. "Tak, tak. Kdy nastupuješ?"
"Heh. Ale já nevyhrála."
"Cože?" zděsí se Jiří.
"No. Byla jsem druhá. Ale neboj, příští rok se soutěž koná znovu."
"Cože?" zajíká se Jiří.