Nový start 2/2

"Vážně chceš odjet?" ptá se Jiří zčásti zklamaně, zčásti ublíženě. Lexi kývla rozhodně hlavou. "Ale není to kvůli tobě, Jiří." Zamyslela se. "Bože, to zní, jak rozchod." Zavrtěla hlavou. "Ale neber to jako rozchod." Zasmála se. "Můžeme zůstat kamarádi." Jiří si povzdechl. "Ty jsi to asi plánovala dlouho, že? A kam že to vlastně jedeš?" Lexi pokrčí rameny a celá nadšená začne vykládat. "Z části s děcákem a z části s útulkem. Je to takový kočovný tábor po republice, řekla bych. Prostě útulek každý rok pořádá tyhle ty výlety. Jezdí se po různých psích farmách, poznáváš plemena, výcvikové metody a tak. No a my starší, nebo spíš dospělí, tam děláme vedoucí. Obyčejně máme na starosti pět děcek. Záleží to na tom, kolik děcek jede a kolik jede dospělých a pak se to roztřídí." Uzavře svůj monolog Lexi.

Lexi má týden do odjezdu a už má skoro všechno, až na pár maličkostí typu ‚kartáček na zuby‘ a ‚hřebínek‘ sbaleno. Dokonce je těchto posledních pár dní až moc hodná. Bez řečí umývá nádobí, uklízí, dokonce se zbaví pavouka dřív, než ho Jiří zpozoruje. Ten také sleduje jisté změny. V prvním případě je tady menší nepořádek. Není divu, když má Lexi skoro všechny věci sbalené. Zato tady vládne těžká atmosféra. "Nechci, abys odešla." Řekne jednou večer u televize. Spíš sám pro sebe, ale Lexi sedí vedle něj, takže začne rozhovor. "Proč ne? Alespoň tu budeš mít klid. A volný byt. Pro letní románky. Můžeš si se vodit holky." Říká Lexi povzbudivě. Když zpozoruje jeho pohled, dodá. "Nebo kluky. Je to na tobě." Jiří se uraženě podívá. "Je mi jedno, koho máš raději, Jiří. Jsem tolerantní. A když jsme u toho gay porn-" Jiří ji zastaví. "Chápu. Nemusíš zacházet do detailů. Ale jsem na holky. A děkuji za nabídku. Nebýt tebe, tak mě to nenapadne." Řekne s úsměvem a šťouchne do Lexi.

"Budu ti psát. Každý týden. Nebo volat. No raději psát, kdybys tady měl nějakého toho.. ehm... holku." Šibalsky se na něj zazubí. Jiří se usměje. "No, možná, že tady bude víc, než jedna holka." Škádlí ji. "No, hlavně ať tady zůstanu všechny moje laky na nehty." Jiří souhlasně přikývne. S hranou vážností. Lexi pokračuje. "A také ta barva na vlasy. Byla drahá. Kup si svoji." Zasměje se na svého plešatého spolubydlícího. Jiří na ni vyplázne jazyk. Po chvilce se pousměje. "Takže, až se vrátím, už tady nebudeš. Víš, nejraději bych tě vyprovodil." Po vteřině dodal. "Abych měl jistotu, že opravdu zmizíš." Lexi hraje uraženou. "Hej, ještě to klidně můžu zrušit."
"Proboha, jen to ne. Takže, abychom si rozuměli. Já odjedu, ne co nevidět. Doufám, že na mě nezapomněli. Jinak bych se už nikam nedostal. Bez auta." Lexi se omluvně usmála. "No jo, našetřím ti na nové."
"Abych se vrátil k tomu, co chci říct. Svůj pokoj nechám odemčený, pro případ nouze. Ale jen pro případ nouze. Věřím, že tady ten byt za týden, než odjedeš, nezdemoluješ a ze mě nebude bezdomovec. Jinak raději zůstaň někde v boudě. S Ronem." Po zbytku instrukcí, které si navzájem vyměnili, čekali, až pro Jiřího přijede odvoz. Jel na školení, na celý týden. A opravdu se mu nechtělo nechávat Lexi samotou ve společném bytě. Na druhou stranu, když jí ukáže, že jí věří, možná zůstane nedotčený alespoň jeho pokoj. Odvoz zazvonil u dveří, Jiří s Lexi se po prvé (a doufám, že ne naposledy) upřímně objali a Jiří zmizel. Lexi se nemohla těšit, až za necelý týden zmizí také.