Kdo s koho

Lexi se válí v obýváku na gauči a celá se zajíká smíchy. Jiří právě vyběhl z koupelny, celý bledý. Když se Lexi asi po půl hodině uklidní a utře si slzy, říká, ještě se smíchem v hlase. "Je to jenom hračka. Malý gumový pavouček." A znovu se začne smát na celé kolo. Jiří ji chvilku pozoruje, pak se odváží vrátit do koupelky. Za chvilku vyjde i s hračkou o průměru velkého talíře v ruce. "Tohle, že je malý pavouček?" ptá se už docela nasupeně. Není to totiž první vtípek, který na Jiřího Lexi dnes vytáhla. A to ještě nebylo poledne. Místo odpovědi se ale dočká další vlny smíchu. Když se Lexi konečně uklidní, začne se omlouvat. "No jo, promiň. To bylo opravdu přes čáru. Dneska jsem už s vtipy skončila." Říká vážným hlasem, ve kterém jde ještě pořád slyšet šibalský smích. Jiří je spokojený. Konečně s tím přestala.
Po obědě si Jiří zdříml na gauči, když v tom někdo zazvoní u dveří. Vyskočí z gauče a ve spěchu si obouvá nazouváky. Když chce udělat krok, přepadne přes své boty, které byly přilepené k podlaze. Naštěstí jenom izolepou, které si ale nevšiml. Takže nebude problém dát všechno do pořádku. Na to ale Jiří opravdu nemyslí. Když dopadá na zem, slyší, jak se za dveřmi směje jeho dneska víc, než obvykle potrhlá spolubydlící. "Tak a dost!" supí Jiří. "Chceš válku, budeš ji mít!"

Druhý den ráno se Lexi probudí a poslouchá. Že by Jiří ještě nebyl doma? Odešel hned po tom, co mu přilepila nazouváky k podlaze. Když si na to vzpomněla, nevědomky se usmála. Ale kde je? V tuto dobu už bývá vzhůru a obyčejně dělá své obvyklé hlučné věci. Dokonce ani chrápání neslyší. No, alespoň bude mít dost času vymyslet nějakou upřímnou omluvu. Včera měla opravdu víc, než bláznivý den. Musí mu to nějak vynahradit. Vstane z postele a jde do koupelny trochu se zkulturnit. Když chytne za kliku svého pokoje, cítí, že je něčím namazaná. A také to není zrovna libá vůně. Přičichne a snaží se rozeznat jednotlivé ingredience této pasty. No jasný. Je to její česnekový vtípek, který hned tak nesmyje. Bude smrdět ještě několik dní. Lexi se usměje. Chce válku, bude ji mít. Otevře dveře, jak nejtišeji dovede a vyplíží se z pokoje. Jiří sedí na gauči a zdá se, že ji nevnímá. Přikrade se za ním a zezadu ho pleskne tou smradlavou rukou po líčku. "Nazdar, jak je? Dneska máš to rande, že?" a odejde do koupelny, jako by se nic nestalo.

"Áááá!" slyší Jiří z koupelny. Lexi vyběhne a letí přímo k němu. Když ji uvidí, musí se smát. "Vypadáš, jak vodník." Směje se Jiří. Oči Lexi, která si umyla hlavu zelenou barvou na vlasy, dostávají červený nádech. "Tak tohle už je opravdu hodně, Jiří!" Jak mám asi tak udělat pohovor? Takhle?" Jiří se směje, za břicho se popadá a Lexi nezbývá nic jiného, než vymyslet ještě horší trest. A také, že ho našla. Jiří má jít zítra ráno na golf se svým potenciálním klientem. Co kdyby se jí náhodou dostaly její krvavě červené tepláky do pračky k jeho sněhově bílému golfovému úboru?
"Alexandro!" slyší Lexi z koupelky brzy ráno. Lexi vykoukne, jakoby nic. "Co je, vole? Hned tak po ránu tady ječíš." Diví se. To už jí ale Jiří cpe jeho teď už růžový úbor pod nos. "Zbláznila ses? Jak teď asi budu vypadat?" Lexi zkusí hádat. "Jako růžový partner? Totiž panter?" Jiří se na ni přísně dívá. Lexi to zkusí znovu. "Jako fanoušek Hallo Kitty? Jako žvýkačka?" při tom se neudržela a rozesmála se. "Když jsme u toho Jiří, pamatuješ na Huba Buba? V té krabičce? Taky to bylo tak dlouhý, jako jsi ty." Znovu se rozesmála. "No tak, obleč si to." Popichuje ho ještě. Jiří po ní hodí úbor a naštvaně se zavře v pokoji.

"Co tě tak žere? Tak přijdeš o jednoho klienta. No a? Máš jich málo?" snaží se Lexi zmírnit situaci. "Ne, nemám." Odvětí Jiří. "Ale tento byl jeden z nejdůležitějších. Tedy mohl být. Mohl jsem dělat pro jednu mezinárodní firmu. A teď je to v háji. Takže ti pěkně děkuji, Alexandro." Lexi si povzdechne. To asi opravdu přehnala. Pokusí se to napravit.
Když se Jiří nedíval, sebrala mu všechny kontakty a začala tím nejnovějším. Vyšlo to a brzy už Lexi seděla v kanceláři ‚Universal cosmetics'. Chvilku se mlčky dívala na ředitele firmy a snažila se zjistit, jaký přístup má zvolit. Rozhodla se pro pravdu. Upravenou. "Víte, pane řediteli, Jiří o vaši nabídku opravdu moc stojí. To, že se na golfu objevil, jak se objevil, není jeho vina." Musela se hodně přemáhat, aby se při vzpomínce na obrovskou žvýkačku nerozesmála. "Jeho úbor byl ve skutečnosti bílý. Celý bílý. Jenže jsem na něj byla naštvaná, vlastně kvůli hlouposti. A tak jsem mu ten úbor úmyslně seprala." Odmlčela se a čekala, jak bude pan ředitel reagovat. Jenom pokýval hlavou. Lexi pokrčila rameny a pokračovala. "Tak kdybyste mu dal ještě jednu šanci dokázat, že je v účetnictví opravdu dobrý, určitě bude rád. Vždyť podle mě nezáleží na tom, v čem hraje golf, jestli ho vůbec hraje. Jiří chtěl být vaším účetním a ne nosičem holí." Řekla to trochu drze, ale už se to zpátky vzít nedalo. Ředitel jenom ukázal ke dveřím.

Jiří vešel do bytu celý usměvavý, v ruce šampaňské. Lexi si ho projela od plešky na hlavě, přes oblek až po nablýskané boty na nohách. "Co je? Máš nový účes?" zasmála se. "Dneska mě tvé poznámky nijak nerozhází." Řekne Jiří v naprostém klidu. "Okej. Co slavíme?" pronese Lexi a už se přikrádá se skleničkou k šampáňu. "Ty nic." Řekne Jiří a odmítne jí nalít. "Tak jo. Co slavíš?" ptá se Lexi nechápavě. Jiří se culí, jak měsíček na hnoji. "Dali mi ještě jednu šanci. A od příštího týdne tam nastupuji." Řekl Jiří s nadšení v hlase. Lexi zvedne obočí. "Nedělej se, Lexi." Řekne Jiří. "Vím, že jsi tam byla a mluvila s ředitelem. Děkuji." Lexi se usměje. Tak to nakonec vyšlo. "Jo, a abych nezapomněl." Řekl ještě. A začne se prohrabovat ve své tašce. Po chvilce vytáhne krásně vyhlížející lahvičku. "To je dárek, jako poděkování. Jedna z nejdražších vůní. Tak doufám, že se ti bude líbit." A vráží jí parfém do ruky. Lexi cela nadšená začne zkoušet sama na sobě onu vůni. Když na sebe stříkne asi po třetí, uvědomí si, že to nevoní. Vlastně to příšerně smrdí. "Jiří." Procedí mezi zuby. Ten se už ale směje, až slzí.